Líska turecká (Corylus colurna L.)

Její český název jednoznačně stanoví původ rostlin, odkud do Evropy přišly. Historie jejího pěstování sahá však daleko do doby před naším letopočtem. Stejně jako kdysi líska obecná (lískový oříšek) dostala se tato statná příbuzná z východní Asie, vývojového centra lísek, postupně do Střední Asie a Středomoří. Osudy lísky turecké jsou známy až z východní části středomořské oblasti a středověkých civilizací již z druhotného centra tohoto šíření. Odtud se dále šířila do Turecka a na Balkán, kde vytváří mohutné, planě rostoucí stromy v původních lesích. Je nepochybné, že už v dávnověku oříšky této lísky rozšiřoval člověk a že líska turecká postupovala s jeho civilizací z východu na západ. Svou nezastupitelnou roli v šíření zde sehrála i sama příroda, která uplatnila různé zákonitosti způsobů šíření oříšků v lesním prostředí. Je to vazba na konzumenty chutných jader oříšků a s ní spojeno zoochorní šíření živočichy. Tvrdé oříšky lísek dovedou rozbít veverky, ořešníci, žluny, strakapoud velký a brhlíci, ale také plši, myšice a hraboši. Zásoby a skrýše oříšků zanesené zvířaty často do velkých vzdáleností od plodných stromů daly podmínky dalšímu šíření. Líska turecká je velký vzrůstný strom, až 20 m vysoký. V celém rodu lísek, které bývají většinou keři, patří líska turecká k největším rostlinám. Je to opravdu statné příbuzenstvo. Oříšky na zkrácené květní ose rychle porůstají štětinovitými, žláznatými okraji obalů s různě dlouhými úkrojky. Při zrání obaly usychají a zkrucují se v chomáček pevné a pružné konzistence. Uvnitř bývá ukryto 5 i více oříšků. Pro lesní zvěř docela úžasné a efektivní „balení“. Líska turecká vyniká nad jiné silným a tvrdým dřevitým oplodím oříšků, dají se jen těžko rozlousknout. Jádra jsou menší, i když velmi dobré chuti, tvrdé oříšky se průmyslově nezpracovávají. Lísky turecké jsou rychle rostoucí dřeviny zakrátko s velkým množstvím kvalitního a ceněného dřeva. V Evropě se uplatňují v kultuře spíše jako okrasné a alejové stromy.