Ořešák královský (Juglans regia L.)

Je strom až 25 m vysoký, původní jsou jeho lesní porosty v podhůří a horách západní a střední Asie, takže ořešák královský je exotickým druhem v naší květeně, ale původní rozšíření je po tisíciletí zkresleno dlouholetou kultivací, zplaňováním a zdomácňováním v přirozených společenstvech dřevin. Roste téměř v celém mírném až subtropickém pásmu severní polokoule. Je teplomilným druhem, ořešák poškozují extrémně nízké teploty a především pozdní mrazy. Ve všech polohách jeho rozšíření i pěstování vyžaduje hluboké, vzdušné a živinami bohaté půdy s dostatkem vláhy. Botanikové rozlišují některé poddruhy ořešáku královského, zvláště ze vzdálenějších okruhů jeho současného areálu i poměr planých a pěstovaných typů ve  střední Evropě, ale taxonomická hodnota popsaných druhů je problematická a jejich podíl na ovlivňování populací u nás pěstovaných ořešáků nelze zjistit. Třídění pěstovaných ořešáků se řídí praktickými potřebami především vlastnostmi ořechů. Variabilita pěstovaných ořešáků je značná, od různých tvarů listů, přes habitus jednotlivých stromů, ale i ve velikosti ořechů a pevnosti jejich skořápky. Tato velká různotvárnost  je podmíněna téměř úplnou alogamií, cizosprašností, která vyvolává vznik mozaikové variability semenáčů ořešáků a znesnadňuje ustálení pěstovaných kultivarů. Ustálení morfologických znaků lze docílit jen opakovaným výběrem nebo roubováním. Ořešáky jsou u nás pěstovány v sadech, alejích a zahradách, zvláště pro jedlá semena (vlašské ořechy). Semena (jádra) se užívají jako ovoce a pochutina v potravinářství, mají vysoký obsah olejů, bílkovin a minerálních látek. Podle vlastností plodů se rozlišují kamenáče s menšími ořechy a silnou pevnou skořápkou, křapáče s velkými ořechy a tenkou skořápkou a papírky a polopapírky s menšími  ořechy s velmi tenkou skořápkou. Nejrozšířenějšími ořechy u nás jsou polopapírky s o něco silnější a pevnější skořápkou. Ořešák má velmi kvalitní a vyhledávané dřevo používané v nábytkářství. Není bez zajímavosti, že se dříve užívalo listí v lékařství pro vysoký obsah tříslovin, nezralé plody produkují hnědé barvivo a vitamin C a užívají se i k výrobě lihovin a ze semen se lisoval olej. Pro svůj užitek byly ořešáky pěstovány nebo úmyslně rozšiřovány od pravěku, pylové analýzy jej u nás dokládají z doby bronzové, místy i dříve.

Ořešáky nesnášejí ořez větví, jak je obvyklé u ovocných stromů, zvláště ořez silných větví na jaře, v době kdy silně roní mízu. Řezné rány se nezacelí, do ran pronikají dřevokazné houby a strom zakrátko uhyne.